… měl jsem ohromné štěstí na inspiraci v rodině, v brněnském undergroundu i českém disentu, ve svých školách. Že budu fakt učitel, to nejvíc rozhodl román Čingize Ajtmatova Stanice Bouřná (člověk najde své místo v životě, když pozná odkaz svých předků). Věřil jsem, že mám schopnost zaujmout žáky, že vím, co říct. Listopad 1989 mě ale zavál do revoluce a politiky v Praze, kde jsem potkal houfy skvostných lidí – od Dagmar Burešové až k Vláďovi Mišíkovi.

… panem učitelem jsem se stal r. 1993 a jsem jím dodnes. Věnuji se českému jazyku, latině, literatuře evropské i české obecně i v souvislosti s uměním a kulturou vůbec. Skvělým vzorem mi byl vždy Jan Amos Komenský – víra, energie, vytrvalost, intelekt, důslednost, vize, vědomí cesty a cíle (taky bych to měl v sobě rád). Jeho heslo je nutné si připomínat: Omnia sponte fluant, absit violentia rebus.
 

A taky Ivan Martin Jirous:      Píseň si zpívám má jeden takt

                                              s ďáblem se nesmí sjednat pakt

Stanislav Zajíček po absolutoriu Filosofické fakulty University Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnes Masarykova universita) prošel vojenskou službou a ve druhé půli 80. let minulého století působil jako komeniolog v Museu J. A. Komenského v Uherském Brodě. Na jaře 1990 byl zvolen do České národní rady; funkci poslance vykonával dva roky.

Od r. 1993 učí český jazyk, literaturu a latinu na středních školách, mj. na Akademickém gymnasiu v Brně.

Od r. 1998 dosud na Gymnáziu Matyáše Lercha tamtéž.

Za pedagogickou činnost získal řadu ocenění (mj. Malá bronzová medaile Masarykovy university, finalista Global Teacher Prize za r. 2023).

Je také spoluautorem úspěšného podcastu Radia Wave o klasické školní literatuře Buchty čtou nebo knížky Hantec snadno a rychle z r. 2023.

Na EGY

bude učit literaturu, nabízí volitelný seminář latiny a v prvním ročníku také povinný předmět

ÚVOD DO STUDIA VĚD aneb restart smyslu

Ještě nikdy v dějinách vzdělávání neměl středoškolský žák k dispozici tak otevřené možnosti k nacházení odpovědi na každou otázku. Ale dá se říci, že zároveň nikdy předtím tu nebylo tolik pokušení k povrchnímu rozptýlení, a právě proto k přehlížení dovednosti otázky klást. Odpovědi se mění, ale otázky zůstávají – právě proto je vzdělávání nesmí opomíjet v prvé řadě.

Předmět Úvod do studia věd má ambici představit žákům základní východiska, z nichž vychází utváření evropského poznávání především nástroji věd a umění. Mnoho věcí a jevů, jež se mohou jevit jako samozřejmé, nás může překvapit, pokud si dostatečně neujasníme jejich původ a prapůvodní smysl. Předmět Úvodu by také chtěl načrtnout důvody, pro má středoškolský „rozvrh hodin“ právě jistou podobu a jak spolu jeho prvky-předměty souvisejí.

Úvod do studia věd by se zaměřil na promýšlení následujících otázek a námětů:

Kde se vzala škola? Jaký je význam pojmů žák a student? Co znamená studovat? Jaká může být motivace pro studium?

Kde leží historické kořeny vzdělávání? O umění, náboženství, filosofii a vědě. Odkud se vzala a co je to vůbec věda? Jaké jsou její cíle? Jak rozumět členění na vědy přírodní a společenské a soustavě věd obecně? Co je to universita?

K pojmu věc, podobnost, abstrakce. Jaké jsou základní metody vědecké práce – popis aneb potřeba přesného pojmenování; rozbor aneb schopnost vidět systém a jeho strukturu; výklad aneb neustálý souboj o pravdu.

Věda jako součást kultury. K pojmu jedinec, kultura, společenství.

Nejstarší doklady kultury a umění výkladu. Kultura v epoše ústní tradice, v epoše knihy, v epoše elektrické energie. Nejnovější projevy kultury aneb hledání společné řeči.

Nedělitelnou součástí výuky je diskuse nad elementy Úvodu. Součástí výuky je také skupinový projekt žáků na zvolené téma v načrtnutém kontextu poznávání ústící ve veřejnou prezentaci.