V dětství se těšil z koupání, bruslení, jízdy na kole, běžkování a blbnutí s partou kamarádů, kterou bral na víkendovky a výlety jeden vysokoškolský student. Ohně a příprava jídla na nich, noční hry a výsadky v neznámé krajině, spaní na seně, jeskyně, dobrodružné výpravy, to vše pár kilometrů za Brnem, jej silně formovalo. Možná i proto pár let poté potkal v táborovém prostředí svoji ženu Ruth, se kterou v devadesátkách a na začátku tisíciletí absolvoval a vedl desítky letních a zimních táborů pro děti.

V posledních letech studia na VUT v Brně jej práce s dětmi motivovala absolvovat i pedagogické minimum. Když během vojenské služby zjistil, že Slévárenská průmyslovka v Brně hledá učitele odborných předmětů, cítil se kvalifikován. Příliš neváhal a začal učit. Progresivní ředitel školy jej dal na některé hodiny do tandemu se starším zkušeným kolegou a od něj se toho dost naučil. Po půl roce však zachytil hozené lano z jiné střední školy, speciální, sídlící v Brně na Kociánce v areálu tehdejšího Ústavu pro tělesně postiženou mládež (dnešní Centrum Kociánka) a začal tedy s odvahou a nadšením učit mladé handicapované lidi.

Díky novému působišti na speciální škole si doplnil kvalifikaci o speciální pedagogiku na Masarykově univerzitě a následně ještě ze zájmu absolvoval na Vysoké škole realitní v Brně obor Oceňování nemovitostí, což mu dalo vhled do pozemních staveb a ekonomiky.

Nakonec na Kociánce (později na Rooseveltce) strávil celých 25 let a posbíral velké množství zkušeností nejen v oblasti pedagogické, ale i v ekonomice a řízení školy či v projektové činnosti. Patnáct let tam totiž pracoval jako zástupce ředitelky.    

V lednu 2020 se naplno připojil k Filipce, kde má od začátku existence školy na starosti ekonomiku, projekty, školní systémy a další, vesměs administrativní věci. Jako učitel se však stále s chutí zapojuje.

Na EGY 

Rád se spolupodílí na rozjezdu školy a působí hlavně jako ekonom obou škol.