Jan Rybnikář

Vystudoval češtinu a dějepis na FF MU v Brně a po absolvování civilní služby (pomocný zahradník v zámeckém parku Lednice) ještě rozšiřující studium němčiny na PedF UK. Jako učitel začínal ve Žďáru nad Sázavou (výuka němčiny na odborném učilišti a biskupském gymnáziu). Náhodou si listoval v Učitelských novinách, kde objevil inzerát o volných místech na binacionálním gymnáziu Friedricha Schillera v saské Pirně, kde mohou v jedné třídě studovat čeští a němečtí žáci pohromadě. V Německu, kousek za českými hranicemi, učil německé gymnazisty češtině, české žáky doučoval němčinu a působil jako jejich mentor na internátě. Bylo to pět let zajímavé a intenzivní práce v historickém městě na Labi, nedaleko krásného Saského Švýcarska. Po návratu do Brna si vyzkoušel práci v jednom malém nakladatelství (snažil se, aby vycházely knihy německých autorů), potom pokračoval v Moravské zemské knihovně, kde se staral o Německou a Rakouskou knihovnu. V jednu chvíli vyhodnotil, že už je čas vrátit se do školství a na dvanáct let zakotvil jako učitel němčiny a dějepisu na gymnáziu v Křenové ulici. Jako člen evangelického sboru v Brně-Husovicích sledoval zblízka nasazení manželů Konvalinkových při zakládání školy Filipka, kde od samého vzniku působila i jeho žena Eva jako učitelka prvního stupně. Když vzniklo Evangelické gymnázium, nešlo snad odmítnout nabídku, aby tam přestoupil. Na Egy pokračuje ve výuce němčiny a dějepisu, snaží se také o navázání spolupráce s evangelickými školami v Rakousku a Německu. Rád se hýbe (za nejzdravější má chůzi po horách), proto má tu troufalost učit i tělocvik, pokud je to zrovna třeba.